ve 4:35 h číslo dne 24/6 (číslo 6 je v tarotu karta Milenci, je to číslo rovnováhy, složené ze 2 čistého jinu a 4 – proměnné kvality)

Na úvod, se svolením autora, který si říká Joan Arc , použiji jeho text. Neznám jeho horoskop, ale slyším promlouvat část aspektovanou Rybami popřípadě Neptunem, či oblastí 12.domu.

(možná budu mít možnost si to potvrdit či vyvrátit 😊).

Nicméně přidám ještě trochu ze svého pojetí. Po náročných konstelacích od posledního Novoluní v Panně viz. https://vporozumeni.cz/novoluni-v-panne-3-9-2024-0356h-cislo-dne-20-2/

cítím Rybí prapůvod, který jako Uroboros ukončuje v našich životech nejrůznější kapitoly a začíná psát nové.

Většina velkých hráčů vyjma Jupitera (Saturn v Rybách, Uran rozorává pole v Býku, Neptun v Rybách, Pluto naposled v Kozorohu a Cheiron označuje a uzdravuje dětská zranění v Beranu) pokračuje ve své retrográdní cestě. Dlouhodobá, byť již rozpadající se konjunkce Jižního Uzlu s Lilith, nás společně s Retro planetami staví do situací, kdy je potřeba vyrovnat se s minulostí. Severní uzel v Beranu, je ukazatelem směru (každému podle toho, kam v našich nativech míří), ale vždy nabízí využití beraní energie tedy způsob. A tou je „dětské nadšení z objevování nového, akčnost, odhodlanost, radost beze strachu, pohyb a ten náraz do zdi, k tomu všemu patří – jen se oklepat a jít dál, tak jako se dítě učí chodit.

Obrázek ukazuje, která místa jsou úplňkem resp. Lunou nejvíce nasvícena – pro pokročilejší můžete ve svých horoskopech zkontrolovat vyznačená místa a zjistit, koho/čeho/jak/kde se to týká.

Tím jsem chtěla nastínit prostředí, ve kterém se tento Úplněk odehrává, protože on sám je opět prověrkou a možností, podívat se na naše vnitřní vyladění, harmonii základních principů žensko-mužských, jino-jangových – zkrátka solárně-lunárních.

Připomenutí zde : https://vporozumeni.cz/luna-i-slunce-uvnitr-nas-psani-mezi-uplnkem-a-novolunim/

Slunce v Panně – striktně racionální. Máme nápady, máme vize, máme světlo, máme ducha, jsme si vědomi sami sebe, svých hodnot, toho, jak bychom chtěli na venek zářit, čeho dosáhnout, rýsuje se před námi celkem jasná cesta. To je ta mužská- jangová část, v každém z nás z kolektivních dispozic.

A proč tedy nepostupujeme ? Proč nekonáme ? Nezapomněli jsme na něco ?

Ano, možná – na tu druhou polovičku – Lunu, která nám ze všech našich skvělých nápadů a promyšlených plánů zajistí prožitek. Díky ní, můžeme mít radost i smutek, nadšení i strach, dobrou či lepší náladu z každodenního bytí. Díky ní nejsou naše plány jen čáry na papíře, peníze na kontě, hmotné záležitosti, na které sedá prach. Díky ní, můžeme naše konání spojit s konkrétním zážitkem, uložit milou vzpomínku a možná i pocítit nejistotu z budoucnosti.

Díky Luně – naší duši, naší intuici volíme z nabízených variant, tu nejlépe ladící. Díky ní se rozhodujeme, jak na vzniklou situaci budeme reagovat.

Věřte, že není lepší Luny než právě té Rybí, k tomu, abychom si vnímali své emoce a pocity.

Pokud bychom tam nečinili a Luně nepřiznali jejich 50% bytí, tak jsme robotkové, kteří plní předem dané úkoly, jeden za druhým. Odškrtáváme den za dnem, úkol za úkolem, bez podstatné minulosti, bez radosti z budoucnosti. Bez uvědomění přítomnosti.

Při úplňku se nám Luna připomene v celé své kráse. Nad oceánem odrazí se její světlo do miliónů vln a vlnek, rozhoupe naše emoce. Přináší vodu do našich vyprahlých životů, zalévá naši poušť, osvěžuje.  Pokud by si panenské slunce nebylo jisto samo sebou, může ho i pohltit, utopit.

Proto je potřeba rovnováha, harmonie.

Když jsem v úvodu zmínila aktuální postavení Lunárních uzlů na ose Váhy/Beran, tak tento úplněk je malou ukázkou toho, co nás čeká v příštím roce.

Na konci ledna 2025 přestupují Lunární uzly na osu Panna/Ryby. K tomu někdy později. Ale jedno je jisté – budeme vedeni k soucitu, účasti, nezištné pomoci. K využívání zdravého rozumu v harmonii s intuicí a cítěním. K harmonii země a vody, k usměrňování proudu a toku svého života, podle vlastních hodnot a měřítek s respektem k těm ostatním a ve prospěch celku.

Není potřeba, Malou mořskou vílu nechat rozpustit v pěnu.

Když se Slunce vyzná ze svých pocitů a citů, tak ji může zachránit. Není třeba se nechat ovládnout tímto archetypem navěky věků.

Třeba takto:

Kráčím ve šlépějích duše tvojí

tam kde tlukot srdce zaznívá

má mysl se již bytí nebojí

ach lásko obejmi mě pevně

v náručí vesmíru naděje marnivá

Ticho uprostřed planin nekonečna

klasy zlatavé myšlenky plující

duše jako nádoba žití věčná

ach lásko naslouchej mi ještě

v náručí tvojí láska neskutečná

Až projdu se loukou štěstím posetou

až najdu tě spící v mechoví lesa

tehdy já naleznu spásu tam svoji

myšlenky na tebe spojeny s kometou

létavice z hlubin vnitřního vesmíru

odvěká touha člověka po lásce

Vnitřní krása spojena ve snech mých

jak pavoučí sítě v ranním rozbřesku

slyším v ozvěnách srdce tlukotu svého

smích který rozezní zvonkohru života

netoužím po stesku

netoužím po slzách

toužím jen po tobě když duše tvá odlétá

ve snech kráčím stromořadím

ty v duši mé navěky proplouváš

jsem jen pouhý snílek a popleta

létavice z hlubin vesmíru posečkej

rozsviť lásku v srdci člověka

___________________________________________________________________

Autor průvodního obrázku „Úplněk nad mořem“, narozen s Lunou v Rybách. Zemřel, když byla tranzitní Venuše v Panně, v opozici na jeho Lunu.

Hudeček Antonín (1872 – 1941)

Narodil se 14. 1. 1872 v Loucké u Budyně nad Ohří, zemřel 11. 8. 1941 v Častolovicích. Malíř krajinář, žák pražské akademie u prof. Pirnera a Brožíka. V Mnichově se učil u Oty Seitze. U Brožíka v Praze dokonce tvořil akty. Byl snivým lyrikem, malířem tichých večerů a měsíčních nocí a snivých podzimků.

Pro zvídavé více zde: https://www.galeriekodl.cz/cs/polozka/5008/

Antonín Hudeček, jenž společně se studenty krajinářského ateliéru Julia Mařáka na pražské Akademii tvoří jednu generaci a k nimž je též volně díky účasti na plenérových pobytech na Okoři řazen, se zde představuje tématem, ke kterému se od počátku 20. století hned několikrát s oblibou vracel. Vzhledem k velkému počtu vyhotovených plenérových marín lze Hudečka označit za jednoho z nejpilnějších malířů své generace, jenž se tímto tématem zabýval s místy až obsedantní pílí. Pro vnitrozemce je moře nejen námětem fascinujícím, jemuž jeho oko není navyklé, ale mnohdy i velmi složitě zvládnutelným. Hudeček svůj boj o pravdivé zachycení mořského živlu, takřka výhradně vždy s pobřežím a mořskou pěnou tříštící se o útesy, nevzdal a v rámci své zralé meziválečné tvorby ho dokázal zúročit kupříkladu právě v předkládaném Úplňku nad mořem, jenž byl nejspíše inspirován autorovým pobytem v Dubrovníku. Zajímavá je zde i určitá retrospektiva, v rámci níž se autor vrátil ke kompozicím z přelomu století, kdy se vícekrát zaměřil na symbolistní nokturna a večery s měsícem v úplňku zrcadlícím se na rybniční hladině. Autorovi se tu podařilo zúročit dlouhodobý zájem o zachycení moře v jednu z nejpodařenějších kompozic tohoto námětu, kterou nalezneme v jeho portfoliu. S velkou mírou pravděpodobnosti se jedná o dílo pocházející původně z autorovy pozůstalosti, jež je uvedeno i v odborné literatuře (J. Boučková: Antonín Hudeček, Pardubice 1982, str. 15). Obraz bude uveden v chystané monografii Mgr. P. Kubíka. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.

@Čupi, snad budeš tentokrát potěšena 🙂

autorka tohoto příspěvku má Slunce v Rybách a Lunu v Panně