Tímto bych chtěla poděkovat Danče – Daniela Konečná za pozvání do jejího nového obýváku. Tedy
v jejím obýváku, který si společně se svým manželem postavila v domku nedaleko Berouna jsem byla
již několikrát a čas , který jsme pro sebe měly vždy uplynul jako (divoká) voda, vyplněný nekonečným
rozhovorem.

V čem to bylo tentokrát jiné ? Mělo to formu a řád – snad že Saturn t.č. retrográdní nás učil stanovit
si vlastní pravidla ?

Obývák nebyl tak úplně obyčejným obývákem, ale natáčecím studiem. Přátelské potlachání nebylo
tak úplně potlacháním, ale Dančou moderovaným rozhovorem. Rozhovorem o mé práci, která mě
naplňuje a posouvá a o její nové lásce – moderování, která zase naplňuje jí.
Přestože umíme být obě rasantní, ultimátní a nekompromisní, tak se tento náš nahrávaný a řízený
dialog odehrál v krásně plynoucích energiích vzájemného porozumění a naladění.
Pro mě bylo velmi potěšující, vidět, že když si najdeme tu svoji „srdcovku“, tak začne naše Slunce
zářit. To Danči je Váhovské, jemné a citlivé a v našem povídání ho nechala přirozeně svítit.
Děkuji za nový zážitek, moje natáčecí „poprvé“ a milou společnost mé dlouholeté přítelkyně a
natáčecího týmu Filipa a Jakuba.
Dačo, přeju ti ještě mnoho a mnoho inspirativních rozhovorů z obýváku !