Je to velmi jednoduché a prozradím to hned na začátku – protože pak je našemu okolí s námi lépe.
Pobýt ve společnosti se spokojenou ženou, myšleno spokojenou sama se sebou je velmi příjemné, uklidňující a inspirující. Stejně tak je příjemné strávit čas třeba rozhovorem s mužem, který umí ocenit své kvality, přiznat a ocenit chyby a zkušenosti, které má za sebou a stále má své sny a vize a hledá cestu jak je převést do reality.

Proto není nijak sobecké a sebestředné věnovat čas a péči sám sobě, stavět se na první místo, vědět co mi dělá dobře a co je pro mne nepřijatelné. Vlastním vnitřním vyladěním měníme svět kolem sebe. Dáváme okolí ze sebe to nejlepší, aniž bychom se museli podbízet, sloužit, nasazovat si nejrůznější masky a přijetí si jakýmkoli jiným způsobem zasluhovat. Lidem kolem nás je s námi prostě dobře a marně hledám co je víc …?

A co je to ta péče sám/sama o sebe ?

Je to práce na vlastním sebepoznání. Je to cesta, na které se ptám Kdo jsem já? Je to cesta náročná a vyžaduje největší míru upřímnosti právě sama k sobě. Je to cesta, kde nalézáme svoje největší poklady a dary. Je to cesta, kde než tyto dary objevíme, najdeme mnoho stínů a temných zákoutí, které jsou také naše a patří k nám. Je to cesta, kde překonáme strach, do těch temnot nahlédnout, vynést je na světlo a v nich nalézat svůj zlatý Grál. Je to cesta plná překážek, ale i úlevných momentů po jejich překonání. Je to cesta spravedlivá. Za každou zkouškou, kterou projdeme je odměna právě v podobě objevení kousku sama sebe. Za každou zkouškou, kterou neprojdeme a to jedině z důvodu, že se jí chceme všelijak vyhnout čeká další příležitost, jak svoji zkoušku zvládnout. Jedině umanuté vzdorování životu a jeho výzvám pak vypadá jako „trest“, ale trestáme se jedině my sami, za to, že se bráníme vývoji a novému poznání. Trestáme se pohodlím, jistotami a zdánlivým bezpečím, ve kterém se stejně necítíme vůbec bezpečně, protože je tam strach právě o ty jistoty.

Jedinou jistotou v životě je změna sama. Jedinou jistotou, na kterou se můžeme spolehnout jsme my sami, když si důvěřujeme, že život jak přichází zvládneme. Abychom si mohli důvěřovat, tak musíme znát sami sebe. Když se nebojíme o své pohodlí a status, tak jsme spokojení s tím co je, sami se sebou a pak je příjemné s námi být, pak máme ty krásné vztahy, po kterých tak všichni toužíme.
Podporuji všechny, kteří se vydali na cestu sebepoznání.