U příležitosti zastavení a otočky Uranu do zpětného chodu, která se nám tak jeví pouze pohledem ze země a jiným pohledem si ji lze představit tako vzestup na pomyslné spirále. Ve skutečnosti všechny hvězdy i planety tančí ve svém vlastním rytmu.
Na úvod si dovolím citovat úryvek o Uranovi z knihy PODOBNOSTI p. Rudolfa Starého z části Přednášky „ Saturn požírající své děti“. (s autorovým osobním svolením).
p. Rudolf Starý píše: „Uran je symbolem nadčasové ideje, archetypu, modelu, utopie; je obtížné je realizovat, a proto zůstávají nedostižným, někdy utopickým ideálem; do reality se vnášejí prométheovskou cestou: vhledem, nazřením, náhlým vnuknutím, geniálním nápadem, a to převratným, reformním nebo revolučním způsobem.“
Nelze než souhlasit a svými slovy, bych to popsala takto:
V případě Urana alias Promethea, lze jeho akce vnímat jako rozsvícení a rozjasnění. Uran přináší do našich životů světlo aniž bychom o to žádali (nebo možná ano). Rozhodně je to ale v momentě největší „tmy“, kdy už naše podvědomí uznává, že jeho dosavadní zkušenosti i jeho ochránce v podobě Ega není sto vymyslet a zkonstruovat přijatelné řešení, protože prostě úroveň jeho vědomí na to nestačí. Je to moment, kdy jsme buď v absolutním propadu, zoufalství, zamrznutí nebo naopak ovládnuti svojí omnipotencí a pocitem, že jsme nesmrtelní či umíme létat (kdo zná film Market for death – může si vybavit scénu, jak Segal jednoho ze scrooolface zastřelí a druhého vyhodí oknem ….)
Uran (resp. jeho výrazný tranzit) přichází do našich životů jako Deus ex machina do antického dramatu. Zvratem a otřesem (někdy doslovným) rozhýbává, bourá a odstřeluje cestu, která vede stále jen do křoví. Cestu, které jsme tvrdošíjně věnovali veškerou energii a která je v absolutním rozporu s tím, co jsme si jako duše předsevzali, že bude naším poznáním. Není možné zůstávat na dálnici, která nám nabízí stále stejné situace. Naše nepoučitelnost je leckdy nepochopitelná a pro bohy již absolutně nezajímavá.
Pak přichází „zásah z hůry“ nebo „vyšší moc“.
Uranské osvobození je většinou spojeno s šokem, upřímnou větou „Tohle jsem vážně nečekal“, přestože vnitřní tlak a vypětí, které zlomové události předchází je tak silné a dlouhodobé. Ale možná právě proto, mu z nějakého důvodu za použití veškerých vlastních zdrojů přivykneme, vypneme se, uložíme k ledu, necítíme nebo používáme nejrůznější anestetika v podobě alkoholu, léků, instantní zábavy a požitků. Jedem na autopilota. Pak nastane moment jakého si „odevzdání“ a následně uhodí blesk a ozve se hrom. Naše uspané duše se leknutím probudí a pak bez možnosti porady a zásahu našeho Ego – ochránce začnou konat resp. jen reagovat na sled událostí, které se před námi zčistajasna a nečekaně objevují. Musíme čerpat z jiných zdrojů než našeho zakomplexovaného podvědomí. Je nám darem umožněno čerpat ze zdroje vyššího vědomí, našeho „vyššího já“. Jsou nám zpřístupněny cesty k našim vlastním darům, které jsou svým charakterem „nadpozemské“.
A ANO – je to na zbláznění, je to k zešílení, je to něco co neznáme, co jsme se neučili – je to prostě mimo naše chápání a dosavadní vědění a zkušenosti. Je pak následně jen na nás, zda jak tuto příležitost uchopíme, zda nově objevené skutečnosti o sobě budeme chtít zneužít ve svůj prospěch (protože naše ego je tak neprůstřelné, že ani po takovémto zásahu neopustí svůj status bohorovnosti). V lepším případě, budeme této nečekané hojnosti umět využít pro rozvoj své duše, rozšíření vlastního vědomi, tak aby bylo v souladu s námi i okolím. Ve prospěch celku – protože z celku máme možnost čerpat. Určujícím měřítkem je správné pochopení pokory a zapojení citové funkce vnímání světa.
V konstelacích jde velmi často o nějaký prvek či aspekt v podobě katalyzátoru (velmi často rychlá Luna, je tím nenápadným činitelem, spouštěčem, první spadlou kostičkou v dominu).
Osobní zkušenost
Sama jsem obdobím Uranského osvobození a Prométheovského rozblesknutí, které trvalo celkem několik let, než mě zásah z hora, poslal na cestu, která sice není o nic moc jednodušší (proto jsem se jí snad podvědomě a díky ego-kontrole léta vyhýbala). Přesto dnes vím, že je to ta správná.
Můj život před osudným okamžikem vypadal z dálky a z vnějšku, podle společenských měřítek naprosto v pořádku. V souladu s okolím, s životy lidí, kteří tvořili mé nejbližší okolí. S životy kamarádek, které prožívali to stejné. Navzájem jsme si v pravidelných intervalech sdělovaly a vlastně se ujišťovali, že ta nespokojenost s na oko dokonalým životem je vlastně všude stejná a tudíž neoprávněná, že to jinak nejde. Velmi důkladně jsme svoji vnitřní disonanci chlácholily. Vnitřní vězení, které jsme si v sobě resp. většina z nás postavily bylo vězením luxusním. Ano byla to ta často zmiňovaná zlatá klec. Je důležité si přiznat, že to bylo vězení dobrovolné a naše utrpení by se dalo nazvat snad i ušlechtilým a že jsme se tam zavřely opravdu samy. Byly jsme v tom dokonalé.
Co jsme to v sobě vlastně uvěznily ? Dnes je již zřejmé, že svoji vlastní sílu, svojí kreativitu, tvořivost, chuť žít podle svého i navzdory názorům ostatních. Uvěznily jsme své vnitřní dítě (v podobě dospívající ženy), která měla nešlápnuto ke svojí svobodě a dospělosti. Která se jí však zalekla, dala na „dobře míněné rady“ okolí a upřednostnila vyhovění společenským konvencím před vlastní individualitou. Žena, která v konfrontaci s vlastními strachy, ze selhání, odmítnutí, ponížení, zrady se uchýlila do „pomyslného bezpečí“.
Že naše vnitřní síla byla pro okolí i pro nás nestravitelná tzv. „Až moc“, a proto označena za nežádoucí – to víme až nyní, díky uranskému otřesu a rozsvícení.
V mojí realitě se vnitřní vězení demonstrovalo v poslední fázi naprosto dokonale. V době, kdy nabíhal kvadrát tranzitního Uranu k moji Ose lunárních uzlů, jsem se nechala zaměstnat na místě, které bylo opravdu jako vězení. Sama jsem si nastolila režim, o kterém bych do té doby neuvěřila, že jsme schopna vydržet. Který, beze zbytku zahrnoval vše, co mi bylo vždy odporné a nepříjemné. Následovala fáze vlastní destrukce a cesty tunelem, ze kterého je možné se jen probourat, protože cesta zpět nevede.
Pak přišel osudný okamžik, který mě doslova „rozmrazil“. Můj vnitřní Iceman se po několika mnoha cca 18 letech ocitl opět mezi „živými“. Nejprve mě to poslalo doslova „do kolen“ a vzápětí „do výšek“, o kterých jsem už neměla sílu ani snít. Během krátkého období jsem se ocitla v krajních polaritách od svého středu. Jak zmagnetizovaná střelka kompasu, která není sto se uklidnit, protože magnetická síla ji neustále rozkmitává.
Stav rozmrazení nejvíce připomíná moment, kdy si přesedíte nohu a když s ní chcete pohnout, tak nasává brnění tak nesnesitelné, že litujete svého záměru vstát. Když je něco hluboce zmrazeno a pak znovu zahřáto vysokou teplotou, tak chvíli trvá, než se všechny buňky naladí na stejný kmitočet. Samozřejmě, že jsem se rozmrazila do stavu, těsně před vypnutím. Tudíž jsem se probudila sice o 18 let dále, ale stále stejně porouchaná, rozbitá, zraněná a tvrdohlavá.
Díky zdroji, který je ve mně uložen velmi hluboko a který odolává i těm největším mrazům (Pluto v 1. domě) jsem neskončila v blázinci nebo hůř. Díky tomuto potenciálu se další kroky odvíjely sice bolestivě, ale vždy tak, abych je byla schopná zpracovat, chvíli se nadechnout a pokračovat dále.
I ve stavu částečné šílenosti, jsem mohla vnímat (díky své intuitivní funkci), kam jsem vedena a jaké následující kroky mám udělat. Ve stavu mírné neurózy je stav vědomí změněn a naštěstí ego/myšlení, nefunguje, tak jak jsme byli předtím zvyklí. Intuitivně začnete vnímat, že to není jediná rozhodující autorita ve vašem konání. Začnete vnímat projevy v těle, které vám dávají naprosto přesnou zprávu o tom, co je s vámi v souladu a co není. Naučíte se jim věřit, postupně je poznávat. Je to jako nastoupit do „školky emocí a pocitů“ – kde každý jednotlivý záchvěv, každé jednotlivé stažení v reakci na situaci říká ANO nebo NE. Vytvoříte si vlastní „slovník“. Postupem času bude tento překladač fungovat rychleji a rychleji, bez toho aniž bychom některé „výrazy“ museli vyslovit opakovaně, než se trefíme a svoji nové autoritě – duši/srdci vyhovíme a uspokojíme ji.
A jak je to tedy nyní s Uranem – co od něj můžeme čekat v příštím období z pohledu kolektivního ?
Aktuální pozice Uranu je 27st Býka a od 1.9.2024 podniká svoji retrográdní cestu již jednou projetým územím. Orba Býčího – po horkém létu vyschlého pole, byla mělká a zemina je vyschlá na troud. Zpětným chodem Uran naruší tento povrch hlouběji, označí místa, kterým bude po otočce směrem vpřed věnovat důraznější pozornost (která to jsou – to už je záležitostí vašich nativů). Uran není Merkur, aby prosvištěl, Uran bude v revizi důsledný a rozhodně to neuspěchá, protože na dané místo má příležitost se vrátit až za dalších 84 let.
Takže – cesta zpět bude vymezena časově : od 1.9. 2024 až do 31.1.25
Zajímavé okamžiky zpáteční cesty Urana :
Od 21. 12. 24 do 3.1. 25 – Uran navazuje kvadrát k Venuši tč. V Rybách, která bude v konjunkci s Lunou ……možné očekávané události doplním později.
A současně ve stejném období Sextil se SLU (v Beranu) a R Neptunem stále v Rybách –
Kam vám výše uvedené konstelace dosedají do vašich nativních horoskopů, můžete zjistit při individuální konzultaci. Každý čtvrtek jsem vám k dispozici k osobním konzultacím.
_______________________________________________–
Jak poznáme, že se témata v konzultaci týkají právě Urana resp. nějaké další navázané planety ?
- Cítíte se nesvobodní, svázaní a máte pochybnosti o svém místě v životě ?
- Ptáte se, k čemu jste „předurčeni“ ?
- Máte touhu se odlišovat , vyčlenit z davu ?
- Toužíte po nezávislosti a vnitřní svobodě ?
- Cítíte velkou potřebu po změně a to změně radikální ?
- Máte pocit, že v konfrontaci s okolím jste blázen ?
- Míváte pocit, že jste zešíleli ?
- Nejste si jisti, zda a co ve vašem dosavadním životě je pevné a stabilní ?
Tyto otázky a témata se v našich životech akcentují především v době Uranské opozice. Ta nastává kolem 42 roku života. Je to tranzit, kdy se nativní Uran ocitne v přímé opozici s Uranem tranzitním a jakoby se z očí do očí ptal na výše uvedené otázky ? A doslova prováděl hloubkovou analýzu našeho dosavadního žití, především našeho vnitřního postoje k doposud prožitému. V uvedeném věku, již máme dostatek zkušeností a prožitků, které lze začít vyhodnocovat/bilancovat.
V některých případech je to opravdu poprvé, kdy si dotyčný uvědomí, že i takovéto témata patří k životu. Někdy je jedinec svým nastavením na Uranskou opozici vcelku dobře nachystaný, témata jsou jeho životní součástí (vodnářské typy – není myšleno jen sluneční Vodnáři). Takovým to jedincům nejzásadnější Uranský tranzit jen dodá odvahu k naplnění potřeb spojených s potenciálem Uranu v jeho vlastním nativu – pomyslné razítko k dalšímu konnání.