Zatímco princip Otce nás vybavuje odvahou pro cestu do vnějšího světa, princip Matky tvoří naši vnitřní krajinu. Je to půda, ze které vyrůstáme. Pokud je tato půda výživná a teplá, cítíme se v životě v bezpečí i ve chvílích, kdy zůstaneme sami se sebou. Co se ale stane, když je tato krajina „kozorožsky“ zamrzlá?

Dědictví ledových královen

V mnoha rodových liniích se dědí obraz „ledové královny“. Jsou to naše matky a babičky, které musely být tvrdé, aby v těžkých dobách přežily a udržely rodinu v chodu. Naučily nás, že láska se měří užitečností, radost je podezřelý luxus a bezpečí zajistí jen neustálá kontrola.

V takovém prostředí náš vnitřní pocit štěstí zamrzá. Stává se z něj ledovec povinností. Možná máme uklizeno a navařeno, ale uvnitř nás zebe. Tato vnitřní zima se pak v dospělosti projevuje jako neschopnost nechat se hýčkat, přijmout pomoc bez pocitu dluhu nebo jako neustálá potřeba mít všechno (a všechny) pod kontrolou.

Projevy v realitě: Tání v dlani

Že se tyto vnitřní nánosy začínají hýbat, poznáte podle drobných, ale silných znamení v každodenním životě. O víkendu jsem to pozorovala v přímém přenosu.

V sauně jsem si pohrávala se sněhovou koulí. Sledovala jsem, jak se mi pomalu rozpouští přímo v dlani – ne šokem nebo násilím, ale prostým teplem mé vlastní kůže. Byl to přesný obraz tání mého vlastního „Jupiteru pod ledem“. Dovolit si to tiché rozpuštění, místo abych ten chlad jen odhodila pryč.

A hned ráno přišla druhá lekce. Musela jsem své auto doslova vysekat z ledového krunýře a odmést nánosy sněhu, které na něm od čtvrtka ztuhly. Byla to fyzická práce, odlupování starých vrstev v praxi. Aby se auto (můj pohyb vpřed) mohlo rozjet, musela jsem ty nánosy nejdřív vidět a pak je vlastní silou odstranit.

Nejsilnější věta: Povolení k rozmrazení

Uzdravení tohoto principu nepřichází skrze boj proti matce nebo obviňování. Přichází skrze pochopení a povolení.

Největší zlom v mém vlastním procesu nastal, když jsem si s nadsázkou, ale upřímně přiznala: „Strašný, jaký i já jsem musela být v tu dobu psychopat, abych v tom systému vůbec přežila.“

„Pro lepší představu a možnost rozvinutí soucitu k sobě i druhým je užitečné si na tomto místě říci, co je skutečně myšleno slovem ‚psychopat‘ v kontextu traumatu. Psychopatie v tomto smyslu není trvalá povahová vada, ale zmrazené místo v nás. Je to kus ledu, který vznikl jako obrana tam, kde byla bolest nesnesitelná. Ten led není celým člověkem, ale podle své velikosti má schopnost nás v krizových momentech ovládnout – odpojit nás od cítění, abychom přežili. Naším úkolem není toto místo nenávidět, ale přinést k němu dostatek tepla, aby mohlo začít tát a integrovat se zpět do naší živé duše.“

Teprve když si přiznáme svůj vlastní stín – tu část nás, která manipulovala a kontrolovala ze strachu, aby se v tom ledovém světě neutopila – přichází skutečná svoboda. Je to vnitřní povolení k rozmrazení.

Reparace přítomností: Směrem k dětem i k sobě

U matky nejde udělat „reparaci minulosti“. Nemůžeme se vrátit v čase a dát malému dítěti v nás to vřelé objetí, které tehdy v mrazu rodových povinností chybělo. Co ale můžeme udělat, je reparace skrze pravdu v přítomnosti.

Směrem k sobě: Reparace znamená, že si přestaneme odpírat radost jen proto, že ji naše matka nezažila. Tím, že si „dovolíme tát“, dáváme uznání všemu, co v nás zůstalo nedovyživené.

Směrem k dětem: Tady je reparace nejsilnější tehdy, když dokážeme uznat jejich dospělost. Často své dospělé děti nevědomky bereme pořád „na výlet“ do jejich dětství – do role, kde jsou opečovávané nebo kontrolované. Skutečná matka v síle ale ví, že nejvíc pro své děti udělá, když jim přestane stát za zády jako kontrolor a začne jim stát v zádech jako tichá podpora.

Smět být šťastná: Teplo, které se šíří samo

Tady se kruh uzavírá u mého motta: Smět být šťastná. Když se jako matka (nebo jako dcera své matky) konečně „rozmrazím“ a dovolím si být šťastná, dělám tu největší službu všem kolem. Šťastná a nasycená žena totiž nikoho nekontroluje a nikoho nebere na „výlety“ do nesvobody.

Šťastná žena prostě jen vydává teplo. A v tom teple se pak ostatní – děti, partneři i přátelé – mohou přirozeně narovnat a rozkvést sami za sebe. Nepotřebují, abychom je „opravovali“. Stačí, že u nás nezebe.

Přijďte nechat tát své ledovce

Zvu vás na březnový cyklus konstelací v Mníšku pod Brdy, kde budeme tato témata společně „rozmrazovat“:

• 3. 3. OTEC A KARIÉRA – Jak najít odvahu uspět.
• 17. 3. MATKA A VNITŘNÍ VÝŽIVA – Jak se vnitřně nasytit a dovolit si radost.

Více informací a přihlášky najdete zde:

Pokud se chcete dozvědět více o konstelacích jako takových, tak si přečtěte tento text.